Like a little girl

Plzeňské náměstí a jeho okolí je plné světýlek, příjemné vůně, vánočních koled, ale pro změnu ne moc příjemných lidí. Co si budeme povídat, před Vánoci ten stres dožene každého. Na trzích je nespočet lidí hrnoucích se přes dav lidí, aby jim neutekl svařák či trdelník, než vystojíte frontu, tak vás kolikrát přejde i chuť.

Vánoce jsem sice o klidu, ale kolik je na tom pravdy, že?! Sama jsem ve stresu téměř pořád, abych vše stihla, ale vím, že se stresuji i normálně, například kvůli času, nebo dokončení práce. Takže žádná novinka, ale šedivá ještě nejsem. Dárky mám nakoupené asi tak z 98%, možná 97%, když si vzpomenu, co všechno ještě musím udělat, tak bych se radši posunula v čase a měla klid. 

Abych se vrátila trochu k tomu, co zdobí naše krásné náměstí. Tou stále celkem novou ozdobou je právě jeden nádherný kolotoč. Láká své diváky už z dálky a hlavně děti, což potvrzuji, protože můj syn by tam chtěl být pokaždé, jen projde, ale já nekradu (nechci rozmazlovat). Na kolotoči jsem se synem byla jednou a bylo to vážně super, jeho úsměv mi ten den zlepšil krásně náladu a on zapomněl na to, že jsem mu něco prostě nechtěla koupit. Joooo to byla zase jedna pěkná scéna ve městě. Miluji ty lidi a jejich pohledy "krkavčí matka". Tak každý je nějaký ne?!

Na kolotoč jsem se chtěla vrátit, ale není moc lidí se kterými bych tam šla, no nedávno se někdo takový našel. Nová posila a naprosto úžasný člověk Tecí. S ní jsem si užila naprosto úžasné odpoledne, plné srandy, čaje, dortíku, focení, ale hlavně příjemné společnosti. Jak jsem již psala v článku Fashion bazar marketu, kde jsem za Tecí přilezla a zeptala se, trochu se bála, ale zbytečně. Opravdu jsem hrozně ráda, že je mojí další posilou a rodinou na blogu ♡. Navíc bych řekla, že spolu určitě toho nafotíme více a to nejen na blog ♡.

Outfit

Konečně se umím i teple obléknout. Šedý kabát je pro mě celkem jasnou volbou v chladném počasí, tady i díky jeho délce ve které se cítím opravdu dobře. Pod ním "schovávám" tmavý šedý rolák, který z části zahaluje starorůžový svetr, který jsem ještě rychle před focením upravovala, aby nedělal bordel. Po dlouhé době na sebe vzala mojí oblíbenou dlouhou tylovou sukni a do pasu semišoví červený pásek. Budu upřímná, když jsem si tento outfit v hlavě sestavovala, tak jsem se bála, že se mi to nakonec nebude líbit, ale opak je pravdou. Jako boty jsem zvolila růžové z mého oblíbeného eshopu Botovo.cz a celek ještě doplnila růžovou kabelkou. Tímto vznikl outfit s více odstíny růžové, šedé a doplněné červenou rtěnkou a páskem. 

Jak se vám líbí fotografie? A jak se vám líbí outfit? Těšíte se na Vánoce?

Foto: Tecí Němečková | INSTAGRAM | FACEBOOK |

Kabát: Zaful / Rolák, svetr: Textile House / Pásek: Orsay / Sukně: Rosegal / Boty: Botovo / Kabelka: F&F 

S láskou,

Vaše SAGI ♡

Read More

Halloween inspiration

Někým milován, někým nenáviděn a pak jsem tu já, která to až tak neřeší, ale miluje šílené líčení a ještě šílenější focení. Vlastně jsem se k tomuto tématu chtěla dostat o trochu déle, ale když už je ta sobota, která patří článkům, které nejsou jen o outfitech, tak jsem si řekla "proč ne?".

Halloween je jak jistě všichni víme, dalším převzatým svátkem z Ameriky, který si každým rokem získává více a více milovníků. Nabývá inspirace, které dříve bylo opravdu málo a dnes by jsme si ze všeho mohlo opravdu vybírat. Ještě na základní škole jsem věděla, co to je za svátek pouze z filmů a upřímně se mi tento svátek svým způsobem líbí.

Děti jdou vybírat v kostýmech sladkosti, tedy prostě koledovat, nebo si udělají dospělý nějakou party s maskami a různými šílenostmi.

Abych nezapomněla, tak k tomu patří i vyřezávání dýně s různými obličeji, pro více kreativní lidi, či celkově šikovné lidi s nožem z toho může vzniknout cokoliv. Tak třebas u mě je nejlepší dýně taková, že do ní nemusím řezat a jen z ní vyberu vnitřek :D. Neboť já a nože, nevím, kdo by dříve vypadal jako vyřezaná dýně -_-.

Teď už se dostanu k inspiraci, kterou vám bohužel nedám formou tutoriálu, jak se nalíčit, ale možná za rok už to vymyslím o dost lépe. Také je to z důvodu, že tento make-up na mě vytvořila velice schopná a šikovná Tatiana, má dobrá kamarádka a neskutečně šikovná slečna, které přeji aby jí vyšlo vše, po čem touží! Po nalíčení jsem zůstala v úžasu, protože den před tím jsem se já sama pokusila o "lebku", ne že by se mi nepovedla, ale jako amatér jsem se musela trochu pochválit :D. Její práce je o nekonečno procent lepší. Pokud sledujete můj instagram, tak jste mohli vidět rozdíly. 

Nicméně i tak můžete tento make-up brát jako inspiraci, zda půjdete na nějakou párty, ať už je to k přátelům nebo někam do klubu, řekla bych, že každý si s lebkou poradíme po svém. Potřebujete na to barvy na tělo a to hlavně bílou a černou, ve stínování si pomůžete černými stíny a také jsme použily růžový do okolí víček. Na vystínování, tedy zesvětlení částí byla použita bílá linka od NYX, která je opravdu dobře pigmentovaná a na takové věci úplně ideální.

Čelenku s růžovými květy jsem dostala od Táničky jako dárek k narozeninám, ale podobné můžete naleznou v obchodě Claire's. Jelikož by se úplně čistá čelenka nehodila, tak jsem na ní vzala velký štětec a černými stíny jí malinko "ušpinila", aby prostě nebyla dokonalá.

Jako poslední tu mám šaty, které se mi do tohoto konceptu úplně hodily. Vlastně jsem je zprvu chtěla využít na úplně běžné nošení, ale jaksi se mi sem hodně hodily. Tyto šaty mám ze spolupráce se Zaful, které si jistě pamatujete z Wishlistu, který jsem minulý měsíc psala. 

Abych tedy rovnou řekla něco málo k nim. Byla jsem za ně ráda, ale zároveň jsem byla trochu zklamaná. Šaty jsou opravdu dlouhé a vypadám v nich fakt hloupě, tedy prý vypadám jako vdova :D. Nicméně pod ně vypadají krásně i různé jiné barvy šat a tak se určitě můžete těšit na outfity s nimi, ale trochu upravenými, tedy přijdou o celý spodní kanýr. Ale na toto focení se perfektně hodili v původním stavu, takže pokud chcete inspiraci na šaty, tak se můžete podívat po podobných, jelikož bohužel, tyto by asi včas nedorazily. A ty šaty pod tím, které k tomu dorazí se hodí vysloveně jen na noční košilku :D. 

O toto celé focení se mi postarala též Tánička, kterou můžete najít i na instagramu, kde jí určitě sledujte, protože se chystáme na určitě více společných projektů a já se na to moc těším. 

Ráda bych se ještě zmínila o Rosegal HALLOWEEN kde můžete získávat jakési bonbónky a mince, za které pak dostáváte různé slevy. Upřímně jsem se na to úplně moc nepodívala, jelikož jsem strávila půlku dne v práci, ale více najdete na těchto stránkách. 

Já doufám, že bude tento look sloužit aspoň trochu jako inspirace a pokud ne, tak doufám, že se vám budou aspoň líbit fotografie, které jsme společně spáchali. Věřím, že do budoucna se polepšíme například i s tutoriály na youtube apod.. ♥

Make-up + foto: Tatiana.Weiss

Šaty: Zaful

Čelenka: Claire's

Použité produkty: NYX paletka stínů + bílá oční linka, barvy na bodypaiting

S láskou,

Vaše SAGI ♡

Read More

Third anniversary ♡

Někdy si říkám, jaký bych měla nejspíše nudný život, kdybych neměla svého muže. Kdybych ho neměla, tak bych byla určitě jiná a dokonce bych ani neřekla, že bych byla z poloviny taková, jaká jsem dnes. Každý člověk se postupem času mění, ale je také hodně důležité ve svém protějšku vidět podporu, lásku, důvěru a to vše samo o sobě člověka změní.

V dnešním (pro mě) výjimečném článku, bych vám ráda napsala něco málo o nás. O našich začátcích o našich změnách v životě a také samozřejmě to bude navazovat na naše tříleté výročí.

Už je to víc jak 4 roky zpátky, co jsme spolu začali "randit". Dá se to tak vůbec nazvat? Popravdě, asi úplně ne. Poznali jsme se na diskotéce a každý jsme si o druhém mysleli své, ale rozhodně to ani z jedné strany nebylo v dobrém, jistě chápete, co tím myslím.

Našli jsme se na facebooku a hodně jsme si psali, pokud si dobře pamatuji, tak diskuze byla pouze o jídle a nebo o palačinkách. Jen když si vzpomenu, tak si říkám, jací jsme byli puberťáci. Krásně se na to vzpomíná. Vlastně se diskuze vždy změnila na věci typu "kdy půjdeme ven?" nebo "co být kamarádi s výhodami?" :D ano takto se na mě dřív koukal můj teď už manžel, nikdy to nepopřel a jsem za to ráda. Já se nad tím pobavím, protože jsem ho pokaždé odmítla a ještě mu občas vynadala.

Opravdu se nad těmito maličkostmi pousměji, no možná se usměji i trochu více.

Po úspěšném ukončení střední školy jsem se rozhodla to náležitě oslavit na diskotéce, kde jsem ho ten den potkala. Netušila jsem, že tam bude, své kamarádce jsem se svěřila, že se mi prostě líbí, ale myslím si své. Co udělala moje kamarádka? Doslova mě na něj hodila :D. Bože toto si přehrávám stále, jak jsem letěla přímo do jeho náručí. Dobře, byl zády, takže jsem zažila o trochu tvrdší náraz.

On mě pozval na pivo, které jsem mu doplácela, protože mu pár korun chybělo.

Po celou dobu jsme spolu tančili. No šli jsme se ještě vyfotit a to mě překvapil asi nejvíce. Max (fotograf) na nás namířil a Michal mě políbil, nezeptal se a políbil mě. Upřímně se přiznám, že jsem byla dost v šoku, no byl trošku připitý, tak jsem si říkala, že si to nebude ani pamatovat.

Pamatoval si to a dokonce ta fotografie byla na stránkách baru.

Hned druhý den večer jsme spolu byli na vyhlídce, kde s námi byla ještě kamarádka s jejím partnerem. A začali jsme spolu chodit.

Nedůvěřovala jsem tomu, že by takový chlap jako on mohl být věrný. Dost dlouho jsem mu nevěřila, ale časem jsem opravdu zjišťovala, že je to skvělý chlap. Nejvtipnější bylo zjištění, že je vlastně Slovák, což jsem předtím mám pocit nevěděla. Měl trochu jiný přízvuk, který už ani teď nevnímám, ale stále se směji tomu, že když chci aby mluvil po svém, tak neví, ale jakmile na něj promluví někdo slovensky, tak úplně přepne :D.

Chodíme spolu, ale nejsme spolu v kontaktu.

Ano toto byla také velká pravda. Můj muž tenkrát neměl mobil a já jsem neměla jak se s ním spojit, na facebook už taky nechodil a teď jak se dohodnout (netušila jsem ani kde bydlí), že by jsme někam šli. Ozval se mi sám. Byla jsem překvapená. Šli jsme spolu do fitka, kde jsem si stále nebyla jistá tím, jak ho mám pozdravit, ale můj muž přišel objal mě a dal mi pusu, no rozhodně neotálel :D.

Po cvičení mě pozval na zmrzlinu, kterou jsem mimochodem též doplácela, protože mu chyběli dvě koruny, ale bylo to tak zlaté, když mě chtěl pozvat. Abych vysvětlila, tak jsem před ním platila klukům vše já, takže jsem reagovala ve srandě a zároveň mě taková maličkost neskutečně potěšila.

Jak jsme spolu začali bydlet?

Tuto otázku jsem nemohla lépe položit. Protože je to asi nejvtipnější situace našeho vztahu.

Měl u nás poprvé přespat, byl problém, že mi rodiče zakázali si domů přivézt kluka, ale odjeli na chalupu a vraceli se až déle. A co udělala ta "nejslušnější" dcera? Neváhala jsem a pozvala jsem ho k nám :D. To se mi nepoštěstí být doma sama s partnerem.

Od té doby u nás bydlel, chodil od nás dokonce i do práce, spal u nás, koupal se, jen nechodil do kuchyně, tak drzí samozřejmě nebyl. Všude chodil se mnou, moje rodiče poctivě zdravil a odpovídal jim, když se ptali. Opravdu byl hodně slušný, naši měli totiž velkou obavu kvůli tomu, že je z východního Slovenska, aby nebyl nějaký alkoholik.

Nicméně od té doby spolu vlastně bydlíme.

Zasnoubení bylo rychlé a nebudu ho tu rozebírat. Oba jsme se motali, radovali a druhý den přišla žádost o ruku u mého tatínka, která se správně dělá před tím :D. Můj tatínek mu samozřejmě řekl tu nejlepší odpověď "jen si jí vezmi" (poslouchala jsem za dveřmi), tatínek je srandista.

O svatbě jsem už kdysi článek psala, ale ve zkratce je to den na který v životě nezapomenu. Řekla jsem "ANO" člověku, do kterého jsem se skutečně zamilovala, člověku se kterým jsem viděla svojí budoucnost a chtěla s ním rodinu. Věděla jsem po tom všem, že on je ten pravý, ač na takové věci nevěřím, jelikož se může stát cokoliv, ale pro teď si myslím, že jsem si nemohla najít lepšího muže.

Je to muž, který se dokáže postarat o celou naší malou rodinu, snaží se nám dávat první poslední, je pro mě velká podpora v mých snech a ano lezeme si občas na nervy. Upřímně a to víme všichni, kteří máme dlouhodobý vztah nebo dokonce již jste manželé, že nic není tak "růžové" jak by jsme si to přáli. Hádáme se, urážíme se na sebe, občas spolu nemluvíme, ale stále jsme spolu, známe naše chyby a už jen to, že víme jeden o druhém jací jsme, tak si myslím, že je to velmi důležité.

Navíc musím uznat, že při porodu byl pro mě tou největší podporou a nejspíše bych to bez jeho přítomnosti nezvládla tak dobře. Při vzpomínce na tuto maličkost mám až slzy v očích.

Miluji svého manžela! Svojí rodinu celou!

VÝROČÍ

Konečně se dostanu také k našemu tříletému výročí, kdy jsme si jako každoročně věnovali pár maličkostí. Nejsem milovník kytek, tedy ne živých, ale je to spíše kvůli tomu, že hned zvadnou a musím je vyhodit, nicméně jsem dostala od mého manžela kytici, která mi nikdy neuschne a bude se mnou navždy ♡. No uznejte, že vypadají jako pravé ♡. Mám ráda umělé kytičky, hlavně díky tomu, že se o ně nemusím starat, ale také proto, že s nimi mohu kdykoliv cokoliv dekorovat.

A co jsem svému milému pořídila já? Já jsem mu stále hledala něco, co má rád a zároveň si říkala, že když už to bude láhev, tak ať je to taková ta sada. Takovou sadu jsem nalezla na alkohol.cz, byl to likér Baileys s nádhernou sklenicí uvnitř. Můj muž má rád kávu a celkově si občas rád pochutná nad něčím dobrým a když spojí tyto dvě věci dohromady, tak je to jako slast. Upřímně se v alkoholu nevyznám, ale jsem ráda, že jsem tímto svému muži udělala radost. ♡

Tento článek jsem měla původně v plánu minulou sobotu, ale jaksi se nám stále nedařilo najít někoho, kdy by nám udělal společné fotografie. Za ty neskutečně vděčím Káje, která nás nafotila a povedli se tak moc, že se mi tomu nechce ani věřit.

Můj manžel se strašně nerad fotí, ale uznejte, že mu to na těch fotkách sekne ♡. 

Foto: Karolína Caltová - IG: @cxltxvx

S láskou,

Vaše SAGI ♡

Read More

Pět anime, kterými to začalo

Píše se rok 2004 a tou dobou dívka, měla již svůj pokoj a dokonce i televizi. Dříve se dívala na televizi hodně, ale spíše na dětské pořady, které dávali na Jetixu nebo Supermaxu, vlastně to vše do již zmíněného roku. Ano ta dívka ponocovala a najednou narazila na A+, program který zná poměrně dost lidí, spíše stejného věku a nebo starší. 

Už jak malá jsem měla více zájem o animované filmy, seriály než o klasické. Vlastně sama nevím proč, ale jsem naprosto spokojená. Už jako malá jsem věděla na co se dívám, dokonce jsem díky tomu poznala o velkou většinu více anime.

Ano toto je článek, který nesouvisí s módou, ale souvisí se mnou, jakožto člověkem (možná). A před tím, než vyjmenuji 5 anime, kterými to začalo se podělím o to, jak moc to ovlivnilo můj život. 

Sama si myslím, že jsem dokázala být přátelštější a dokonce jsem měla zájem o to poznávat lidi, kteří též sledují, to co já. No upřímně jich tou dobou bylo opravdu hodně málo. Nicméně jsem poznala kamarádku z Prahy se kterou se do dnes vídám. Vlastně jsem poznala hned pár skvělých lidí, nicméně tou dobou nikdo moc nevěděl o co jde a tak jsem skrývala "svojí úchylku". 

Musela jsem být před začátkem vysílání A+ doma, abych stihla všechno shlédnout. Chtěla jsem, aby to dávalo celý den, ale mám pocit, že takhle jsem si více užila své mládí - přes den pryč a večer televize. 

Možná teď budu hodně lidem připadat naprosto šíleně, ale první cosplay který jsem dělala byl z Rurouni Kenshin, který jsem si i ušila a další věc je, že to byl právě Kenshin, což byl muž. Měla jsem tou dobou celkem "mužnou stránku" - ne v tom smyslu, že bych byla na holky, ale v tom smyslu, že mě bavilo, ze sebe kluka dělat. 

Mým dalším cosplayem byla Kagome, kterou jsem si též ušila, ale jediné co mi zbylo z cosplaye je halenka, nicméně je mi vše obrovské a já si říkám "to jsem byla fakt tak tlustá?" :D. Asi ano.

Já a mé líčení. Co to s tím má společného? No věřte, že hodně. Právě linky jsem si začala líčit díky sledování anime, vlastně netuším jak mě to tou dobou napadlo, na internetu jsem si tutoriály nikdy nevyhledávala, ale sama jsem se rozhodla si dělat linky. Dříve jsem samozřejmě nosila různý typ, jeden čas dokonce i celočerné oči - alias emo móda :D. Ano i já jsem byla velmi vážné EMO :D.

Bože takto si vzpomenout je opravdu šílené, já když si vzpomenu jak jsem byla totálně praštěná, tak to opravdu stojí za to. Například: kdo asi vylezl v růžovém králíkovi a vezl se po Plzni? Ano to budu já. Kdo se oblékal jako školačka? Jo to budu zase já :D. Ale nechtějte nikdy vědět jak jsem vypadala. Já se musím opravdu smát. 

Byla jsem považována za magora, kdy se to okolí dozvědělo, jelikož jsem byla (stále jsem) posedlá. Dokonce jsem už měla mezi anime muži partnery, ale nejsem hloupá abych nevěděla, že je to na nekonečno procent nereálné. I tak jsem chtěla aby existovali v tu dobu.

Netuším proč, ale mám pocit, že ti co dělají "scénáře" k anime hrozně, ale hrozně moc rozumí ženám. Že by to psala sama žena? No možná občas, ale věřte nebo ne opravdu nejsem jediná, která je hotová z povahy toho "idola" :D. Neberte to prosím doslova.

Tak a abych už přešla k tomu, co jsem chtěla. Zde máte mých 5 anime, kterými to začalo a to hezky od prvního. 

1. InuYasha

Mé první anime, mé oblíbené a moje doživotní srdcovka. 

Děj anime se odehrává v přítomnosti, ale zároveň i v daleké minulosti, kde žili démoni a kněžky. Kagome - ano moje oblíbená postava a druhý cosplay, je dívka která spadne do studny a rázem se objeví v naprosto jiné době. A s kým se asi střetne? No přeci s osudovou láskou Inuyashou, což sama ještě netuší. 

No jelikož nechci vysloveně psát do detailu, co vše tam je, tak se budete muset podívat sami. Dokázala bych se o tomto anime rozepsat opravdu hodně, ale pak by to nebylo ono. 

2. Yu Yu Hakusho

Ach ano, můj tým snů. Anime plný střetů a bojů, nakonec i kapka romantiky a dokonce i smutku, ale především to je akční komedie. Příběh pojednává ho chlapci Yusukem, delikvent, záškolák, který se rozhodne zachránit chlapce a tím i zemře. Tím to ale nekončí, jelikož zemřít samozřejmě neměl. Dostane šanci se vrátit mezi živé, ale pod podmínkou... Více už nepovím.

No mým favoritem byl tou dobou Kurama, který žil v lidské podobě, ale jinak byl démon ♡. To byla první postava do které jsem se "zaláskovala". Nicméně tento příběh se mi vryl do srdce.

Když se teď koukám na tyto stará anime, tak vidím jaký je rozdíl nejen v animaci, ale celkově. Musím přiznat, že mě bavili spíše žánry, které se odehrávali v "minulosti". 

Toto anime moc lidí nepoznalo, jelikož se vysílalo celkem krátce, ale já jsem dokonce přemluvila na poslední díly své rodiče, aby mi to v době, kdy budu na táboře nahráli na kazetu a do teď máme kazety u rodičů a moje poslední díly YYH budou stále k nalezení ♡. 

3. Kiddy Grade

Pro mě kdysi strašně nepochopitelné anime, ale zároveň jsem ho měla ráda. Nicméně teprv, když jsem si ho pustila po druhé jsem konečně pochopila děj. Tenkrát pro mě bylo zvláštní, že jsou tam stále jiné holky apod.. Nicméně Lumiere pro mě byla favoritka, nicméně na její cosplay jsem se fakt necítila, jelikož bych musela na sobě mít "něco jako bikiny" a jelikož se stydím opravdu od útlého věku, tak to nepřicházelo v úvahu. 

Abych tedy malinko přiblížila samotné anime. Jde samozřejmě o hlavní hrdinky Eclair a Lumiere, které až vypadají mladě, tak žijí několik století. Mají nadpřirozené schopnosti, pracují pro GOTT, což je ve zkratce něco jako policie na hodně jiné úrovni. Nakonec se spiknout proti celému vedení a tak začíná příběh, kde i ony sami "mění podobu" a to vlastně doslova. 

4. Gakkou no Kaidan

Jiní to můžou znát pod "Strašidelné historky". Jako mála jsem se skutečně bála na toto anime koukat, ale stejně jsem na něj koukala. Občas jsem si zalezla pod deku s tím, že na mě přijde bubák. Nicméně nepřišel a já mohla spokojeně (s nočními můrami) jít spát. 

Jde o příběh dívky Satsuki, která se se svým bratrem a otcem po smrti matky odstěhuje do jejího rodného města. Seznámí se svými spolužáky (nechci jmenovat všechna jména) a jejich příběh se odehrává v "zapomenuté škole" do které vstoupí vlastně poprvé a od té doby se bude dít spoustu "paranormálních aktivit". Nevím, zda je toto anime ještě k nalezení, ale myslím, že bych si ho pustila znovu a trochu zavzpomínala a zasmála se nad tím "jaký jsem měla strach. 

Tyto 4 anime patří mezi mé první, dávno již skončili a již už nemají žádné nové díly. A teď přijde další, které zná téměř každý smrtelník. 

5. Naruto

Ano, jak jinak než Naruto, který je u mě takovým nesmrtelným anime i když s námi vlastně ty postavy stárly. Abych pravdu řekla, tak jsem zpočátku Naruta nesledovala, protože to bylo furt Naruto tam a Naruto tamhle. Lezlo mi to trochu krkem a navíc český dabing -_- otřesné. 

Časem jsem se na Naruta dívala znova a prostě mě to drží až do teď. Ano Naruto, ač už jejich další generace stále pokračuje. Je to anime které se mnou a nejen se mnou, stárlo. 

Myslím, že Naruto patří mezi ty nejznámější po celém světě a ani já nejsem výjimka. 

Doba kde jsou ninjové, nepřátelé, zvraty, ale i láska a nespočet vtipných scének u kterých se lapám po dechu. 

Nemusím k tomuto anime ani připisovat o čem je, jelikož ho právě každý zná. Nicméně bych řekla, že je to opravdu inspirativní. Příběh, který je o chlapci, který má svůj jeden jediný sen a po dobu 15cti let vysílání si ho postupně plní a víte co? Nevzdal se a splnil se mu sen. 

Ač je to "jen" anime, tak má spoustu do sebe. 

Těchto 5 anime rozhodně není jedinými, ale můj seznam už z počátku byl dosti obsáhlí a teď momentálně je to ještě horší. Vím, že tento článek nezapadá "tak úplně" do mého blogu. No i když, jelikož to píši svými slovy a odrážím v tom kdo jsem, tak to jsem částečně i patří. Dříve jsem se styděla a nechtěla být za blázna, příliš jsem lpěla na názoru druhých a jsem ráda, že jsem se tohoto zbavila. Člověk se nemá stydět za věci, které se mu líbí.

Doufám, že se Vám takovýto uvolněný článek líbil. 

A co vy, znáte některá anime? Viděli jste někdy nějaké? A nebo máte raději normální seriály a filmy? 

Budu ráda, když mi napíšete do komentáře svůj názor ♡.

Přeji krásné užití Velikonočních svátků.

S láskou,

Vaše SAGI ♡

Zdroj obrázků: Google

Read More