Někdy si říkám, jaký bych měla nejspíše nudný život, kdybych neměla svého muže. Kdybych ho neměla, tak bych byla určitě jiná a dokonce bych ani neřekla, že bych byla z poloviny taková, jaká jsem dnes. Každý člověk se postupem času mění, ale je také hodně důležité ve svém protějšku vidět podporu, lásku, důvěru a to vše samo o sobě člověka změní.
V dnešním (pro mě) výjimečném článku, bych vám ráda napsala něco málo o nás. O našich začátcích o našich změnách v životě a také samozřejmě to bude navazovat na naše tříleté výročí.
Už je to víc jak 4 roky zpátky, co jsme spolu začali "randit". Dá se to tak vůbec nazvat? Popravdě, asi úplně ne. Poznali jsme se na diskotéce a každý jsme si o druhém mysleli své, ale rozhodně to ani z jedné strany nebylo v dobrém, jistě chápete, co tím myslím.
Našli jsme se na facebooku a hodně jsme si psali, pokud si dobře pamatuji, tak diskuze byla pouze o jídle a nebo o palačinkách. Jen když si vzpomenu, tak si říkám, jací jsme byli puberťáci. Krásně se na to vzpomíná. Vlastně se diskuze vždy změnila na věci typu "kdy půjdeme ven?" nebo "co být kamarádi s výhodami?" :D ano takto se na mě dřív koukal můj teď už manžel, nikdy to nepopřel a jsem za to ráda. Já se nad tím pobavím, protože jsem ho pokaždé odmítla a ještě mu občas vynadala.
Opravdu se nad těmito maličkostmi pousměji, no možná se usměji i trochu více.
Po úspěšném ukončení střední školy jsem se rozhodla to náležitě oslavit na diskotéce, kde jsem ho ten den potkala. Netušila jsem, že tam bude, své kamarádce jsem se svěřila, že se mi prostě líbí, ale myslím si své. Co udělala moje kamarádka? Doslova mě na něj hodila :D. Bože toto si přehrávám stále, jak jsem letěla přímo do jeho náručí. Dobře, byl zády, takže jsem zažila o trochu tvrdší náraz.
On mě pozval na pivo, které jsem mu doplácela, protože mu pár korun chybělo.
Po celou dobu jsme spolu tančili. No šli jsme se ještě vyfotit a to mě překvapil asi nejvíce. Max (fotograf) na nás namířil a Michal mě políbil, nezeptal se a políbil mě. Upřímně se přiznám, že jsem byla dost v šoku, no byl trošku připitý, tak jsem si říkala, že si to nebude ani pamatovat.
Pamatoval si to a dokonce ta fotografie byla na stránkách baru.
Hned druhý den večer jsme spolu byli na vyhlídce, kde s námi byla ještě kamarádka s jejím partnerem. A začali jsme spolu chodit.
Nedůvěřovala jsem tomu, že by takový chlap jako on mohl být věrný. Dost dlouho jsem mu nevěřila, ale časem jsem opravdu zjišťovala, že je to skvělý chlap. Nejvtipnější bylo zjištění, že je vlastně Slovák, což jsem předtím mám pocit nevěděla. Měl trochu jiný přízvuk, který už ani teď nevnímám, ale stále se směji tomu, že když chci aby mluvil po svém, tak neví, ale jakmile na něj promluví někdo slovensky, tak úplně přepne :D.
Chodíme spolu, ale nejsme spolu v kontaktu.
Ano toto byla také velká pravda. Můj muž tenkrát neměl mobil a já jsem neměla jak se s ním spojit, na facebook už taky nechodil a teď jak se dohodnout (netušila jsem ani kde bydlí), že by jsme někam šli. Ozval se mi sám. Byla jsem překvapená. Šli jsme spolu do fitka, kde jsem si stále nebyla jistá tím, jak ho mám pozdravit, ale můj muž přišel objal mě a dal mi pusu, no rozhodně neotálel :D.
Po cvičení mě pozval na zmrzlinu, kterou jsem mimochodem též doplácela, protože mu chyběli dvě koruny, ale bylo to tak zlaté, když mě chtěl pozvat. Abych vysvětlila, tak jsem před ním platila klukům vše já, takže jsem reagovala ve srandě a zároveň mě taková maličkost neskutečně potěšila.
Jak jsme spolu začali bydlet?
Tuto otázku jsem nemohla lépe položit. Protože je to asi nejvtipnější situace našeho vztahu.
Měl u nás poprvé přespat, byl problém, že mi rodiče zakázali si domů přivézt kluka, ale odjeli na chalupu a vraceli se až déle. A co udělala ta "nejslušnější" dcera? Neváhala jsem a pozvala jsem ho k nám :D. To se mi nepoštěstí být doma sama s partnerem.
Od té doby u nás bydlel, chodil od nás dokonce i do práce, spal u nás, koupal se, jen nechodil do kuchyně, tak drzí samozřejmě nebyl. Všude chodil se mnou, moje rodiče poctivě zdravil a odpovídal jim, když se ptali. Opravdu byl hodně slušný, naši měli totiž velkou obavu kvůli tomu, že je z východního Slovenska, aby nebyl nějaký alkoholik.
Nicméně od té doby spolu vlastně bydlíme.
Zasnoubení bylo rychlé a nebudu ho tu rozebírat. Oba jsme se motali, radovali a druhý den přišla žádost o ruku u mého tatínka, která se správně dělá před tím :D. Můj tatínek mu samozřejmě řekl tu nejlepší odpověď "jen si jí vezmi" (poslouchala jsem za dveřmi), tatínek je srandista.
O svatbě jsem už kdysi článek psala, ale ve zkratce je to den na který v životě nezapomenu. Řekla jsem "ANO" člověku, do kterého jsem se skutečně zamilovala, člověku se kterým jsem viděla svojí budoucnost a chtěla s ním rodinu. Věděla jsem po tom všem, že on je ten pravý, ač na takové věci nevěřím, jelikož se může stát cokoliv, ale pro teď si myslím, že jsem si nemohla najít lepšího muže.
Je to muž, který se dokáže postarat o celou naší malou rodinu, snaží se nám dávat první poslední, je pro mě velká podpora v mých snech a ano lezeme si občas na nervy. Upřímně a to víme všichni, kteří máme dlouhodobý vztah nebo dokonce již jste manželé, že nic není tak "růžové" jak by jsme si to přáli. Hádáme se, urážíme se na sebe, občas spolu nemluvíme, ale stále jsme spolu, známe naše chyby a už jen to, že víme jeden o druhém jací jsme, tak si myslím, že je to velmi důležité.
Navíc musím uznat, že při porodu byl pro mě tou největší podporou a nejspíše bych to bez jeho přítomnosti nezvládla tak dobře. Při vzpomínce na tuto maličkost mám až slzy v očích.
Miluji svého manžela! Svojí rodinu celou!
VÝROČÍ
Konečně se dostanu také k našemu tříletému výročí, kdy jsme si jako každoročně věnovali pár maličkostí. Nejsem milovník kytek, tedy ne živých, ale je to spíše kvůli tomu, že hned zvadnou a musím je vyhodit, nicméně jsem dostala od mého manžela kytici, která mi nikdy neuschne a bude se mnou navždy ♡. No uznejte, že vypadají jako pravé ♡. Mám ráda umělé kytičky, hlavně díky tomu, že se o ně nemusím starat, ale také proto, že s nimi mohu kdykoliv cokoliv dekorovat.
A co jsem svému milému pořídila já? Já jsem mu stále hledala něco, co má rád a zároveň si říkala, že když už to bude láhev, tak ať je to taková ta sada. Takovou sadu jsem nalezla na
alkohol.cz, byl to likér
Baileys s nádhernou sklenicí uvnitř. Můj muž má rád kávu a celkově si občas rád pochutná nad něčím dobrým a když spojí tyto dvě věci dohromady, tak je to jako slast. Upřímně se v alkoholu nevyznám, ale jsem ráda, že jsem tímto svému muži udělala radost. ♡
Tento článek jsem měla původně v plánu minulou sobotu, ale jaksi se nám stále nedařilo najít někoho, kdy by nám udělal společné fotografie. Za ty neskutečně vděčím Káje, která nás nafotila a povedli se tak moc, že se mi tomu nechce ani věřit.
Můj manžel se strašně nerad fotí, ale uznejte, že mu to na těch fotkách sekne ♡.
S láskou,
Vaše SAGI ♡
